|
Post by corvus on Jan 15, 2018 20:21:26 GMT 1
ty jedeš, Veruko, ty pořád jedeš,,,si nezastavitelná: D ale to som už tuším písal. neber to ako výčitku, ja mám z teba fakt radost, a výhybavec má z teba tiež radosť, že kolego?: )
inak na margo toho tvojho kompulzívneho ctitela...bude to total off topic, ale som nedavno čítal tak velmi vtipnú, ale sucasne aj výstižnu definiciu náboženstiev (abrahamovských, institucionalizovaných)...nabozenstvo je vlastne obsedantno-kompulzívna porucha: )) autor to samozrjme rozviedol, co sa mne teraz nechcce, takže neviem či ste to pochopi, ale dla mna inteligencný potenciál na to máte, len sa treba troska nad tým zamysliet.
co sa tyka toho pridodneho kupania, urcite je to lepsie v jazere ako v nejakej sterilnej chlorovej vode v betonovom bazene, lenze ja zial nemam pred barakom jazero kde by som sa mohol pravidelne močiť. a plavaren mám kúsok. inak to otužovanie je urcite skvele pre telo aj pre ducha, svojho casu som sa sprchoval studenou vodou, ale potom som zacal mat nejake zdravotne problemy tak som to nechal tak...a ty otužuješ Veruko?
|
|
|
Post by veruka on Jan 15, 2018 21:03:16 GMT 1
|
|
|
Post by corvus on Jan 16, 2018 7:40:25 GMT 1
Eckhart Tolle? hmm, svojho času ma zaujal, ale nejak som z neho vytriezvel, ale mám na to čisto subjektívne dôvody.
|
|
|
Post by corvus on Jan 16, 2018 7:57:14 GMT 1
tuším som Veruku zabrzdil a bude s nami komunikovat len prostrednictvom youtube odkazov...ach jaj, čo som to zas vykonal.
inak máte to aj vy, že ked vás niekto pochváli alebo vám úprimne povie: "Ty máš akú dobrú náladu dnes" tak sa vo vás spustí proces, ktorý vám ten dobrý pocit načisto rozbije? mám v sebe nejakého votrelca, ktorý jednoducho nechce, aby som sa cítil dobre. ach, nič sa mi nechce. ani žiť, ani zomrieť. ale žiť sa predsa musí, o to predsa ide...prežiť, za každú cenu...príroda to chce, boh to chce, rod to chce, sebecké gény to chcú...len moja psyché to nejak nevie pochopiť.
|
|
|
Post by veruka on Jan 16, 2018 20:01:56 GMT 1
Vypadá to na vetřelce.
|
|
|
Post by veruka on Jan 16, 2018 20:18:34 GMT 1
Pracovala jsem ve fajn restauraci a na brigádu mýt nádobí tam došla hezká studentka vysoké školy. Začala mne zvat ve volný čas na kafe a tak...prostě se chtěla kamarádit.( Všichni přátelé či spolužáci byli asi na studiích, byla asi introvert vážné povahy) Nevěřila jsem tomu celou dobu, že jí můžu něčím zajímat, bavit. Tak jsme se kamarádily a já neustále prožívala takový pocit "neautenticity",nechápala jsem, že jí můžu z jejího pohledu něco nabídnout, že jí jako nemůžu nic ze sebe nabídnout... :-( Později jsem - když ona měla fajn manželství- měla tendenci se jí vyhýbat, ačkoliv mě nepokrytě vždy otevřeně zvala na návštěvy...já měla stále nějaké pocity " viny" či čeho, že nejsem dokonalá...
|
|
|
Post by veruka on Jan 16, 2018 20:25:27 GMT 1
noooo když si vzpomenu...taky jsem zaskočena z pochvaly, ačkoliv jí jako žena umím ocenit...a vnímám jako že si Corvus gentleman, a že je to moc příjemné..ale že mnou projede zvláštní pocit neadekvátnosti...jako by to nekorespondovalo s roky uměle vystaveným sebeobrazem. Že by "Syndrom vyplašeného motýla" ?
|
|
|
Post by veruka on Jan 16, 2018 20:45:11 GMT 1
Ještě k tomu otužování Corvus...já se otužuji jedině zmrzlinou ( vtip)..(ale měla sem v životě takové období, že jsem dostala v třeskutých mrazech chuť na Ruskou zmrzlinu (pravda).. :-D) Jinak, když jsem zklamána z interakce s lidmi, tak mne zaleje slastné blaho, že ještě že mám knihy kolem sebe ( mám je i ve špajzu)..ty mne ještě nezklamaly...jsou to většinou samé charakterní pevné hřbety, ty dokáží člověka podržet!!! Jinak : EGO je svińa. přemýšlela jsem, že sem hodím Duška, ale ten rozhovor byl příliš dlouhý, tak jsem dala Tolla. Od té doby, co jsem slyšela ho, tak si dávam pozor, abych si nerozjížděla tragické pocity života...a pokud to mám pod kontolou, tak to mám pod kontrolou... ještě pak někdy napíšu, jak to vypadá, když se vyskytne skrat, a cítím celou tu tragiku.. Poslední dobou se mi stává, že se mi nechce telefonovat s mou adoptivní matkou...je to hodně manipulativní soba, a já dostanu někdy takovou paranoi, že neveřím, že se se mnou baví vážně...
|
|
|
Post by corvus on Jan 16, 2018 20:49:21 GMT 1
ja oscilujem medzi komplexom menejcennosti a nadradenosti: ) som hodne ambivalentná osobnost, ani ryba ani rak. skrátka havran:) tiež trpím akousi utkvelou predstavou že nemám čo druhým (hlavne ženám, aby som bol konkrétny) ponúknuť. na druhej strane ma väčšina ľudí bud unavuje, nudí alebo irituje. Pravda je, že si ludí držím dost od tela a nedávam im velmi šancu, posudzujem ich (odsudzujem) z dialky a to nie je dobré.
inak ked si Veruko písala ten tvoj príbeh o tej (ex)kámoške, tak som čakal že sa z dotyčnej vykľuje lesba: )) hrozné so mnou: ))
ja som gentleman? tak dakujem, lady Veruka: ))--inak neviem či som true gentleman, rád sa voči tomuto označeniu vymedzujem, hoci fakt nemám rád chlapov čo sa ssprávaju voči ženám grobiansky a povýšenecky. ale zas nie som žiadny rytier, ktorý ochraňuje česť krehkých dám:)) ani nepodržím každej žene dvere:))
|
|
|
Post by corvus on Jan 16, 2018 20:58:03 GMT 1
tak si dávam pozor, abych si nerozjížděla tragické pocity života...a pokud to mám pod kontolou, tak to mám pod kontrolou tak toto je dost doležitá vec, mat pod kontrolou tie tragické pocity, ktoré sú tak opojné a sučasne velmi destruktívne. ja som bol kedysi o dost väčší tragéd ako teraz. boli časy ked som chodil stale v ciernom, pocuval len temnú muziku, cítal len temnu literaturu a slastne sa válal v bahne svojho zúfalstva a sebalútosti. stále to vo mne je, ale už to nie je také kontinulane, konštantné.
|
|
|
Post by čudo on Jan 16, 2018 22:56:48 GMT 1
Čaues, myslel som, že AVPD je skor vrodená, takže človek ňou trpí od narodenia. Ináč ja neviem či mám práve toto či sociofobiu alebo som len pako. Podľa mojho skromného názoru som bol už od mladých rokov divný a stranil sa kolektívu. Resp. na krúžkoch a v škole som so svojimi spolužiakmi/spsoluhráčmi komunikoval normálne, ale mimo som s nikám nebýval v kontakte. Takže keď ostatní chodili návzájom k sebe domov, ja som mal spolužiaka za celý svoj život asi 3 krát doma, aj to len na chvilku. A u spolužiakov som bol asi tiež tak. Cez prázdniny som nikdy s nikým v kontakte nebol, aj keď v škole som sa bavil s každým. Letné prázdniny som vždy trávil na chate ďaleko od bydliska a za tých 15 rokov som sa krátko bavil asi s 2 chalanmi. Aj to mi ich dohodil otec. Teraz prakticky komunikujem iba s jedným človekom, ak nepočítam rodinu, s ktorou bývam. Aj ten ma často naserie, keď mi píše. Je to asi jediný človek, ktorý sa o mňa kedy zaujímal, ale vie byť pekne otravný a nemám sa s ním o čom baviť Na jednej strane som sám rád a vždy som sa dokázal sám zabaviť. Na druhej strane ma štve, že nikoho nemám a nikdy som nemal. Aj keď nejaká baba by mi stačila. No najhoršie je, že moje komunikačné schopnosti za tu dobu samoty, keď som sa najčastějšie bavil so svojim psom, dosť utrpeli a dosť ma to limituje. Dá sa povedať, že fungujem celkom normálne do tej doby, než sa mám vyjadriť. Ako celkovo tak spľňam asi 9/10 bodov, ktoré popisujú AVPD, ale odborníka som kvoli tomu zatiaľ nevyhladal.
|
|
|
Post by corvus on Jan 17, 2018 7:47:40 GMT 1
Nazdar Čudo, vitaj medzi nami čudami: ))...Tak podla toho čo píšeš si na tom dosť vážne, ak si nic nezatajil a skutočne žiješ tak izolovane. Neviem kolko máš rokov, ale tipujem že viac ako 30 nemáš a ak si doteraz nevyhľadal "psychošamana" tak asi nemáš sociofóbiu toho najtvrdsieho kalibru kedy clovek nie je schopný íst ani na nákup. Pravdepodobne si avoidant podobného razenia ako ja. tiež som doteraz nenavstívil psychológa (len som par krat konverzoval s on line psychologom- tiež možnost). INak ako už písala Veruka niekde, tak vyhybava porucha casom slabne, čo možem potvrdit kedže sa s nou borím už celkom dlho (mám 38 rokov).
to be continued---
|
|
|
Post by veruka on Jan 17, 2018 10:47:14 GMT 1
Dovolím si opsat pár řádek z materiálu, který jsem před časem vygůglila . Pomáhalo a vlastně stále pomáhá si neustále znova pročítat o své nemoci, z různých stran,z různých úhlu.. tak se tedy podělim.. : " Psychoterapie Už samotné vyhledání psychoterapeuta může pro tyto klienty znamenat velkou obtíž. je to pro ně nový člověk a pro ně je těžké si představit, že by se před ním měl psychologicky odhalovat. Tato představa může až děsit. Obávají se, že je terapeut prohlédne a odmítne. terapeutický vztah budují zdlouhavě a obtížně. Bojí se důvěřovat,protože čekají odmítnutí. Často se jich může dotknout i drobná neúmyslná poznámka terapeuta, která nějak zasáhne jejich sebeúctu, a to i po delší době terapie. Mají představu, že terapeuta obtěžují, že jsou pro něj bezvýznamní.Terapeutovým úkolem je potom podporovat sebeúctu klienta, otevřeně ho povzbuzovat a projevovat mu starostlivost a náklonnost. Je důležité probírat s nimi jejich strach z odmítnutí i to, jak se tento strach přenáší do terapeutické situace, jak souvisí s nedostatkem sebedůvěry a JAK VYHÝBÁNÍ SE SEBEOTEVŘENÍ, OBÁVÁNÍ SE INTIMITY A UKRÝVÁNÍ SVÝCH POCITŮ ZPĚTNĚ SEBEDŮVĚRU DÁLE PODKOPÁVÁ. ( Gabbard 2000) Zpočátku je pro tyto klienty obtížné o těchto prožitcích mluvit, protože se za ně stydí. Říkají, že jje to zbytečná ztráta času, o který terapeuta nechtějí obírat, jistě má těžší pacienty, kterým by se měl víc věnovat ( JÁ SI ŘÍKALA, CO TAKOVÉ DĚCKA TRPÍCÍ V AFRICE, NEBO LIDI Z HOLOKAUSTU...že já tam třepu naprosté banální strachy, z naprosto banálního života a banálních situací, které pro mou nějakou +vnitřní bazální stupiditu+ neumím zvládnout)apod. Tyto OBRANNÉ MANÉVRY SLOUŽÍ OPĚT VYHNUTÍ SE. V TĚCHTO SITUACÍCH POTŘEBUJÍ BÝT AKCEPTOVÁNI I SE SVÝMI VYHÝBAVÝMI MANÉVRY A " LASKAVĚ KONFRONTOVÁNI " ZA CÍL TERAPIE JE MOŽNÉ POVAŽOVAT ZVÝŠENÍ SEBEHODNOTY KLIENTA, ZVÝŠENÍ DŮVĚRY V MEZILIDSKÉ VZTAHY A SNÍŽENÍ CITLIVOSTI NA KRITIKU. LÉČBA BY MĚLA BÝT ZAMĚŘENA K POSÍLENÍ KONCEPTU KOMPETENCE PACIENTA NAD VLASTNÍM ŽIVOTEM...."
|
|
|
Post by corvus on Jan 17, 2018 10:55:01 GMT 1
pomáha ked si opakovanie čítam o svojej poruche? a ako konkrétne to pomáha tebe Veruko?
možno na tom niečo je, nemám to odskúšané. už sa nejak intenzívne nezaoberam štúdiom literatury o VPO. ved teoreticky viem čo by som mal robiť, len je mi to houby platné, keďže aplikovat tie teorie v praxi sa mi darí len velmi obmedzene.
|
|
|
Post by veruka on Jan 17, 2018 11:31:34 GMT 1
Že se na sebe dívám zvenčí, odděleně...abych se s tím tak neztotožňovala - abych odosobnila ty projevy od sebe...dříve jsem jednala s tím, že a´t dělám co dělám, vždycky nějak zareaguji, že něco pokašlu někde, ztrapním se nějakým afektovaným výbuchem ve ( pro mne vyhrocené ) situaci.. A takhle si získávám duševní odstup...není nemocná Veronika , ale je Veronika s nějakou nemoců, se kterou se hrdinně pere, má ji v hrsti,( není sama ,kdo jí má, je popsána "idea" ( nemůžu si vybavit medicínský termín používaný pro pojmenování a záchyt existence nějakého řekněme problému, nemoci, symptomu...) má nad ní nadhled...není to součást mne...je to důsledek špatného zacházení v dětství, a nedefinuje to mne jako lidskou bytost..
|
|